Den otců: Tátové Bio a Nebio
Žije trochu jako bohém a trochu jako skvoter. Hodně pije a kouří, což nikdy nepřizná. Je to inženýr, který chová ovce a slepice. A protože má v plánu odstěhovat se do Kanady, nechce si pořizovat psa, jelikož by ho při opouštění rodné hroudy nemohl jednoduše sníst. Tak si na hlídání pořídil pštrosa. A pojmenoval ho Karl.
Karl rád utíká, načež budí v poklidném městečku rozruch, když je po něm vyhlašováno pátrání místním rozhlasem, zatímco se vesele pase mezi bytovkami. A náš praktický otec doufá, že se z Karla vyklube samice, neboť, jak jsem byla poučena, ze pštrosího vejce se nají i dvanáct lidí!
Jsou dny, kdy si denně voláme a jindy o sobě rok nevíme. Dokážeme se pořádně pohádat, ale taky si navzájem poradit. Jsme každý jiný a přece toho máme tolik společného.
Ale ať už je jaký je. A ať už za sebou máme minulost jakoukoliv, a že nebyla vždycky růžová víme všichni, že tati? Jednou je to můj táta a já ho mám ráda.
Můj nebio otec je taky zvláštní. Když napíšu, že je to umělec, jistě to mluví za vše. Tomu naopak jménem říkáme, i když jsou chvíle, kdy bychom ho klidně oslovili tati. Ale neděláme to. Jako otce ho zpravidla označujeme jen před pošťačkou, když mu přebíráme dopis.
A přesto je mým tátou v pravém slova smyslu v mnoha směrech. Když jsme byli s bráchou mladší, vyprávěl nám ty nejnapínavější a nejstrašidelnější pohádky. Přežil mou pubertu a většinou dokázal odhadnout, kdy má jít mému hormonálně rozkolísanému já raději z cesty. Ptával se mě, jak bylo ve škole a zajímalo ho, co odpovídám. Spolu s mamkou se o mě bál, když jsem byla v nemocnici. A byl a stále je ochotný naslouchat.
Jeho fórky mě dokážou rozesmát a jeho neschopnost stíhat moje myšlenkové pochody mě dokáže naštvat. Ráda s ním diskutuju a přetahuju se o nejpádnější argument. A oceňuju jeho snahu tříbit mé estetické cítění.
Když má před výstavou nebo se nachází v závěrečné fázi svého tvůrčího projektu, je s ním upřímně řečeno chvílemi k nevydržení. Je perfekcionistou každým coulem a své okolí tak dokáže přivádět k šílenství. Mohla by to potvrdit i paní, která mi pekla svatební dort, a která na přesné instrukce, včetně sklonu hran a rozmístění čokoládových puntíků, asi jen tak nezapomene.
Jsem ráda, že náš nebio otec vytrval a překonal naše počáteční odmítání, hlídání a bránění blízkému kontaktu s naší maminkou. Protože lepšího náhradního tatínka bychom si nemohli přát. A i když se občas dohadujeme a ne vždy spolu souhlasíme, mám ho moc ráda.
Přeji vám tedy všechno nejlepší k vašemu otcovskému svátku, mí drazí otcové, a děkuju, že vás mám!
Barbora Bečvářová
Zakládají vlastní školy jen bláznivé lesany?
Je to téměř dva roky, co jsem napsala článek s názvem "Proč nepošlu svoje děti do klasické základky?" Ve výživné diskuzi pod článkem jsem z toho okamžitě vyšla jako asociální lesana..
Barbora Bečvářová
K čemu je dobrý školní stres? K ničemu
Škola bez známek, zkoušení, písemek a domácích úkolů? Proboha proč? Nepřeskočilo vám? Jo vy je nechcete stresovat! Ale to se přece musí! Jak jinak by si na stres zvykli? V životě na ně přeci nějaký ohledy nikdo brát nebude!
Barbora Bečvářová
Proč nepošlu svoje děti do klasické základky?
Nedávno jsem se tak trochu navážela do školního vzdělávacího systému. Dostalo se mi ujištění, že ne všichni učitelé jsou špatní, že ne všechny děti jsou ze školy zpruzené a že moje ostrá slova nejsou tak úplně namístě.
Barbora Bečvářová
Oliver
Oliverovi bylo jedenáct, když ho umístili do dětského domova se školou. Předstupně pasťáku. Máma ho doma nechtěla a táta si ho vzít nemohl. Neměl stálou práci a od rozvodu ani byt, přespával u kamarádů nebo tajně na stavbách, kde dělal.
Barbora Bečvářová
Těhotenstvím k trvalé retardaci?
Jistý výzkum prý ukázal, že v posledních týdnech těhotenství klesá IQ ženy o osm až deset bodů. Kdy a zda vůbec, dochází k opětovnému bodovému vzestupu, jsem se už nedozvěděla. Nicméně pevně doufám, že časem se inteligenční kvocient dorovná, neboť vrchol třetího těhotenství by mě pravděpodobně uvrhl již do pásma lehké debility.
Barbora Bečvářová
Kdo rodí? Doktoři nebo ženy?
Ačkoli jméno náš třetí potomek stále nemá a výbavičku jsem taky ještě chystat nezačala, čím dál intenzivněji přemýšlím o porodu. A s hrůzou zjišťuju, že za ty čtyři roky se situace rozhodně nezlepšila.
Barbora Bečvářová
Jak na ultra blbou náladu?
Probudí-li se člověk po noci strávené převlékáním pozvraceného povlečení, mytím pozvracených potomků a podáváním kašel utišujících medikamentů, nebývá ráno právě nejpříjemnější. U mě jednak proto, že rána zkrátka nesnáším. Jednak proto, že se nejedná o první takto neinspirativně strávenou noc. A v neposlední řadě proto, že být zpruzená vyžaduje daleko menší úsilí, než tvářit se vesele.
Barbora Bečvářová
Nejkrásnější období v životě ženy
Tak nějak obecně se předpokládá a tvrdí, že nejkrásnějším ženským životním obdobím je těhotenství. Většina žen kolem mě tento názor ovšem nesdílí. Ba právě naopak. Rezolutně toto tvrzení popírají, odmítají a dokonce pranýřují či považují za další z mužských výmyslů. (Stejně jako označení mateřské dovolené „dovolenou.“)
Barbora Bečvářová
Ranní honička
Vypravit se někam na čas je pro mě úkol vskutku nelehký. Vypravit se na čas s dětmi, to je učiněná kovbojka. Ale vypravit se na čas s dětmi a ještě k tomu hned ráno, to je v podstatě čirá fikce.
Barbora Bečvářová
Odpuštění
Občas se doma pohádáme. Občas někdo někomu ublíží. Pak přicházejí na řadu slova jako „promiň“, „omlouvám se“, „odpusť mi to“. Ale co je to vlastně odpuštění?
Barbora Bečvářová
O uječených matkách
Je to něco málo přes tři roky, co jsem napsala a na blogu iDNES.cz zveřejnila článek s trochu provokativním názvem Kult uječených matek. Není divu, že se ihned strhla bouřlivá diskuze. Evidentně jsem totiž píchla do vosího hnízda.
Barbora Bečvářová
Jak to vypadá, když matka padá
Pamatujete si období, kdy jste domů pravidelně přicházeli s rozbitými koleny? Nebo jste byli něžné dámy či distingovaní gentlemani už od peřinky a na kolenou nemáte ani jizvičku?
Barbora Bečvářová
O dobrých lidech
Poslední dobou se kolem mě šíří pesimismus ohledně lidské dobroty a nezištného jednání. Hodně se remcá nad tím, jaká je zase ta dnešní mládež (ačkoliv slova dnešních důchodců: „To za nás...“ pronášel prý už Sokrates). Nadává se na řidiče MHDéček ujíždějící před nosem. A kroutí se hlavami nad nesoudností jedinců, kteří ani tu těhotnou, nepustí sednout.
Barbora Bečvářová
Politika, politika, proč se nás tak mocně týká
Snad by se (óóó náš veliký) Jára Cimrman neurazil, kdyby věděl, že jsem si jeho slova ze hry Akt dovolila pozměnit. A místo erotiky, dosadila politiku. Která posledních několik týdnů hýbe útrobami naší země daleko citelněji než o mnoho příjemnější erotika.
Barbora Bečvářová
Mám tě rád
Když mi Matýsek poprvé řekl „Mám tě lád, maminko,“ skoro mě to rozbrečelo. Byla jsem dojatá a šťastná a bylo mi celkem jedno, že u toho zrovna sedí na záchodě. Nutno podotknout, že cit pro vhodné chvíle k silným citovým výlevům a sdělením zdědil pravděpodobně po tatínkovi.
Barbora Bečvářová
O mateřské "dovolené"
Jedním z velkých společenských mýtů, který stále přetrvává, je domněnka, že mateřská je vlastně dovolená. Takové domácí Tahiti. Celé dny volno, žádné povinnosti, spousta výletů, vyspávání do oběda a hraní si od rána do večera. I ten drink s deštníčkem si přeci máte čas udělat! No nevypadá to jako ráj?
Barbora Bečvářová
Dětská kreativita
Tvořivost dětí nezná hranice. Ovšem od toho tu máme strážce pořádku alias rodiče. Kdo by neznal ty profláknuté hlášky o nevhodnosti malování na jiné plochy než ty k tomuto účelu určené. O stříhání pouze do speciálně vyčleněných materiálů, nikoliv triček a záclon. A další o lepení, vybarvování či hrátkách s jídlem.
Barbora Bečvářová
Vesmír nás zkouší aneb Zmrzlá dovolená
Z dovolených si lidé vozí různé věci. Suvenýry, místní lahůdky, kameny nebo třeba pohlednice. My si z naší super krátké, ba přímo zkrácené, dovolené na horách přivezeme zřejmě jen nachlazení a jako bonus, pocuchané nervy.
Barbora Bečvářová
Jak jsem byla oceněna
Včera jsme byli v Praze. A nebyla to cesta jen tak ledajaká. Byla přímo výjimečná. V restauraci vystrčené do Vltavy se tam totiž konalo slavnostní vyhlášení výsledků literární soutěže Příběhy z cukru.
Barbora Bečvářová
Tiskárna a já
Tak jo. Beru zpět tvrzení, že navozování trapných situací je doménou dětí. Den poté, co jsem dopsala článek s názvem Jak jsem se přestala stydět, pojednávající o tom, kterak mě děti učí odolnosti vůči trapným situacím, dal mi Vesmír hezky za vyučenou a ukázal mi, že stydět se umím pořád, červenat taktéž, a že má odolnost vůči trapným situacím je pouhou iluzí.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 50
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1837x