O vaření
Já mám to štěstí, že mě vaření alespoň baví, většinou (zatím). Narozdíl od mé maminky, která je sice velice dobrou kuchařkou a též mou zasvětitelkou do základů vaření, leč sama tuto činnost z duše nesnáší.
Její filozofii celkem chápu. Koneckonců, když připravujete jídlo, a je jedno zda tomu věnujete půl hodiny či půl dne, které je během několika málo minut doslova sežráno a vám zbude jen špinavé nádobí, je to vlastně vcelku frustrující.
Obzvláště tehdy, živíte-li hokejistu ve vývinu, který nikdy nemá dost, jeho první otázkou po příchodu domů bývá „Mami, co bude dnes k večeři?“, a jehož běžné porce by vystačily pro tři průměrné strávníky na týden.
To u nás doma naštěstí Otesánka neživíme. On by se taky leckdy načekal a zřejmě by i umřel hlady, než bych mu za dětské asistence něco k snědku přichystala.
S mými „všehosechcizůčastnit“ dětmi je totiž vaření i pečení velice zábavné a též velice zdlouhavé. (Raději se snažím zapomenout na loňské Vánoce, kdy jsem jeden plech perníčků s Matýskem na pozici vykrajovače připravovala dvě hodiny. A následně, poté co usnul, pokoutně zbytek dopékala do jedné ráno, abych se zbaběle vyhnula jeho perníkářskému nadšení.)
Nedávno jsem si to zkoušela stopnout. Zatímco v době, kdy děti spaly, mi příprava banánových muffinů zabrala zhruba deset minut. S oběma dětmi v zádech se celý proces, od vytažení formiček ze skříně po jejich zastrčení do trouby, protáhl na třičtvrtě hodiny. Ale není to tím, že by děti úmyslně zdržovaly. Ne, ony by rády pomáhaly.
Matýsek tedy sype mouku. Chvíli do k tomu určené mísy, chvíli na kuchyňskou linku a chvíli mladší sestře na hlavu. Míchá mléko s vehemencí centrifugy. V době, kdy zbavuji Amálku nánosů mouky ve vlasech, přimíchává do těsta neznáme množství cukru a soli. A v domění, že to jsem opomněla, přidává do mísy také vaječné skořápky. Mizení nakrájené čokolády a banánů je jen poslední kapkou, která mě již nemůže rozházet.
I přes všechny nástrahy z naší kuchyně zpravidla vycházejí pokrmy, které nejen, že se dají jíst, ale občas bývají označovány dokonce za chutné, velmi dobré a někdy dokonce za vynikající.
Považuji tedy své děti za kuchařské maskoty a střídavě si přeji, aby je jejich nadšení pro pomoc v kuchyni opustilo a nebo jim vydrželo co nejdéle. (Má přání se pak mění dle stupně jejich kreativity v rámci způsobování kuchyňských katastrof.)
Barbora Bečvářová
Zakládají vlastní školy jen bláznivé lesany?
Je to téměř dva roky, co jsem napsala článek s názvem "Proč nepošlu svoje děti do klasické základky?" Ve výživné diskuzi pod článkem jsem z toho okamžitě vyšla jako asociální lesana..
Barbora Bečvářová
K čemu je dobrý školní stres? K ničemu
Škola bez známek, zkoušení, písemek a domácích úkolů? Proboha proč? Nepřeskočilo vám? Jo vy je nechcete stresovat! Ale to se přece musí! Jak jinak by si na stres zvykli? V životě na ně přeci nějaký ohledy nikdo brát nebude!
Barbora Bečvářová
Proč nepošlu svoje děti do klasické základky?
Nedávno jsem se tak trochu navážela do školního vzdělávacího systému. Dostalo se mi ujištění, že ne všichni učitelé jsou špatní, že ne všechny děti jsou ze školy zpruzené a že moje ostrá slova nejsou tak úplně namístě.
Barbora Bečvářová
Oliver
Oliverovi bylo jedenáct, když ho umístili do dětského domova se školou. Předstupně pasťáku. Máma ho doma nechtěla a táta si ho vzít nemohl. Neměl stálou práci a od rozvodu ani byt, přespával u kamarádů nebo tajně na stavbách, kde dělal.
Barbora Bečvářová
Těhotenstvím k trvalé retardaci?
Jistý výzkum prý ukázal, že v posledních týdnech těhotenství klesá IQ ženy o osm až deset bodů. Kdy a zda vůbec, dochází k opětovnému bodovému vzestupu, jsem se už nedozvěděla. Nicméně pevně doufám, že časem se inteligenční kvocient dorovná, neboť vrchol třetího těhotenství by mě pravděpodobně uvrhl již do pásma lehké debility.
Barbora Bečvářová
Kdo rodí? Doktoři nebo ženy?
Ačkoli jméno náš třetí potomek stále nemá a výbavičku jsem taky ještě chystat nezačala, čím dál intenzivněji přemýšlím o porodu. A s hrůzou zjišťuju, že za ty čtyři roky se situace rozhodně nezlepšila.
Barbora Bečvářová
Jak na ultra blbou náladu?
Probudí-li se člověk po noci strávené převlékáním pozvraceného povlečení, mytím pozvracených potomků a podáváním kašel utišujících medikamentů, nebývá ráno právě nejpříjemnější. U mě jednak proto, že rána zkrátka nesnáším. Jednak proto, že se nejedná o první takto neinspirativně strávenou noc. A v neposlední řadě proto, že být zpruzená vyžaduje daleko menší úsilí, než tvářit se vesele.
Barbora Bečvářová
Nejkrásnější období v životě ženy
Tak nějak obecně se předpokládá a tvrdí, že nejkrásnějším ženským životním obdobím je těhotenství. Většina žen kolem mě tento názor ovšem nesdílí. Ba právě naopak. Rezolutně toto tvrzení popírají, odmítají a dokonce pranýřují či považují za další z mužských výmyslů. (Stejně jako označení mateřské dovolené „dovolenou.“)
Barbora Bečvářová
Ranní honička
Vypravit se někam na čas je pro mě úkol vskutku nelehký. Vypravit se na čas s dětmi, to je učiněná kovbojka. Ale vypravit se na čas s dětmi a ještě k tomu hned ráno, to je v podstatě čirá fikce.
Barbora Bečvářová
Odpuštění
Občas se doma pohádáme. Občas někdo někomu ublíží. Pak přicházejí na řadu slova jako „promiň“, „omlouvám se“, „odpusť mi to“. Ale co je to vlastně odpuštění?
Barbora Bečvářová
O uječených matkách
Je to něco málo přes tři roky, co jsem napsala a na blogu iDNES.cz zveřejnila článek s trochu provokativním názvem Kult uječených matek. Není divu, že se ihned strhla bouřlivá diskuze. Evidentně jsem totiž píchla do vosího hnízda.
Barbora Bečvářová
Jak to vypadá, když matka padá
Pamatujete si období, kdy jste domů pravidelně přicházeli s rozbitými koleny? Nebo jste byli něžné dámy či distingovaní gentlemani už od peřinky a na kolenou nemáte ani jizvičku?
Barbora Bečvářová
O dobrých lidech
Poslední dobou se kolem mě šíří pesimismus ohledně lidské dobroty a nezištného jednání. Hodně se remcá nad tím, jaká je zase ta dnešní mládež (ačkoliv slova dnešních důchodců: „To za nás...“ pronášel prý už Sokrates). Nadává se na řidiče MHDéček ujíždějící před nosem. A kroutí se hlavami nad nesoudností jedinců, kteří ani tu těhotnou, nepustí sednout.
Barbora Bečvářová
Politika, politika, proč se nás tak mocně týká
Snad by se (óóó náš veliký) Jára Cimrman neurazil, kdyby věděl, že jsem si jeho slova ze hry Akt dovolila pozměnit. A místo erotiky, dosadila politiku. Která posledních několik týdnů hýbe útrobami naší země daleko citelněji než o mnoho příjemnější erotika.
Barbora Bečvářová
Mám tě rád
Když mi Matýsek poprvé řekl „Mám tě lád, maminko,“ skoro mě to rozbrečelo. Byla jsem dojatá a šťastná a bylo mi celkem jedno, že u toho zrovna sedí na záchodě. Nutno podotknout, že cit pro vhodné chvíle k silným citovým výlevům a sdělením zdědil pravděpodobně po tatínkovi.
Barbora Bečvářová
O mateřské "dovolené"
Jedním z velkých společenských mýtů, který stále přetrvává, je domněnka, že mateřská je vlastně dovolená. Takové domácí Tahiti. Celé dny volno, žádné povinnosti, spousta výletů, vyspávání do oběda a hraní si od rána do večera. I ten drink s deštníčkem si přeci máte čas udělat! No nevypadá to jako ráj?
Barbora Bečvářová
Dětská kreativita
Tvořivost dětí nezná hranice. Ovšem od toho tu máme strážce pořádku alias rodiče. Kdo by neznal ty profláknuté hlášky o nevhodnosti malování na jiné plochy než ty k tomuto účelu určené. O stříhání pouze do speciálně vyčleněných materiálů, nikoliv triček a záclon. A další o lepení, vybarvování či hrátkách s jídlem.
Barbora Bečvářová
Vesmír nás zkouší aneb Zmrzlá dovolená
Z dovolených si lidé vozí různé věci. Suvenýry, místní lahůdky, kameny nebo třeba pohlednice. My si z naší super krátké, ba přímo zkrácené, dovolené na horách přivezeme zřejmě jen nachlazení a jako bonus, pocuchané nervy.
Barbora Bečvářová
Jak jsem byla oceněna
Včera jsme byli v Praze. A nebyla to cesta jen tak ledajaká. Byla přímo výjimečná. V restauraci vystrčené do Vltavy se tam totiž konalo slavnostní vyhlášení výsledků literární soutěže Příběhy z cukru.
Barbora Bečvářová
Tiskárna a já
Tak jo. Beru zpět tvrzení, že navozování trapných situací je doménou dětí. Den poté, co jsem dopsala článek s názvem Jak jsem se přestala stydět, pojednávající o tom, kterak mě děti učí odolnosti vůči trapným situacím, dal mi Vesmír hezky za vyučenou a ukázal mi, že stydět se umím pořád, červenat taktéž, a že má odolnost vůči trapným situacím je pouhou iluzí.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 50
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1837x