Jak jsem byla oceněna
Jelikož s umístěním v této soutěži jsem se již pochlubila, přejdu rovnou k věci.
Jak už to tak bývá, obzvláště s dětmi. Plány zásadně nevycházejí tak, jak si je člověk naplánuje. Ne vždy to lze ovšem dávat za vinu dětem.
Dopoledne před odjezdem jsem byla u kadeřnice. Jelikož sama si z vlasů vyrobím maximálně culík a drdol vhodný tak ke dřezu s nádobím. Rozhodla jsem se, že se nechám zušlechtit profesionálně. Chtěla jsem vlasy navlnit a zaopatřit tak, aby vlny vydržely.
Po devadesáti minutách jsem kadeřnictví opouštěla s vizáží naondulovaného pudla před výstavou. Jediný, komu se lokny, za něž by se nemusela stydět ani Laurinová coby princezna Eufrozína, líbily, byly děti. Pochopitelně.
O tom, že jsme vyjeli pozdě. Děti navzdory očekávání cestu neprospaly. A v Praze jsme trochu zabloudili, už nemá cenu se rozepisovat.
Předání dětí ochotné tetě Hrošici, jíž tímto znovu děkuji, proběhlo s několika zjevnými slzami na straně Amálčině a několika skrytými na straně maminčině. A s okázalou ignorací rodičovského odchodu na straně Matýskově.
Nutno podotknout, že následná jízda metrem a chůze sněhem, deštěm a mrazem vyřešila můj pudlí problém. Zatímco před ní jsem vypadala jako blbec, který to u kadeřníka přehnal. Po ní jsem vypadala jako blbec, který u kadeřníka nikdy nebyl.
Samotnou vyhlašovací slávu jsem si ovšem užila bez katastrof.
Hned jak mi zdvořilý mužík pomohl z kabátu, spatřila jsem idol svého dívčího srdce.
Naivního a trochu neohrabaného básníka Štěpánka, recitujícího tklivé verše svým pomalu roztávajícím vyvoleným. Ano, milé dámy (pánové prominou, ale ty to zřejmě do kolen nedostane), byl to Pavel Kříž. Pozvaný za účelem přednesu ukázek z některých vítězných povídek.
Přiznám se, že když předčítal povídku moji, tetelila jsem se blahem a usmívala se jak třináctiletá fanynka v první řadě na koncertě Lunetiku. A mám veliké štěstí, že muž na celebrity nežárlí.
Další osobnosti, které mou prostou dušičku rozechvěly, byly Rudolf Křesťan, který se ukázal být neuvěřitelně šarmantním a vtipným mužem i naživo. Ondřej Neff, tvářící se trochu jako morous. A Anna Polívková, která byla neskutečně milá a vypadala, že má z moderování stejnou trému jako já z přebírání ceny.
Po úvodních ceremoniích, několika proslovech a čtení úryvků vítězných povídek přišlo na řadu předávání cen. Byla jsem v klidu do okamžiku, kdy jsem zjistila, že se od nás výherců očekává kromě převzetí čtečky a tašky biopotravin i řečnění do mikrofonu. Dle přiložené fotky sice vypadám ještě hůř (a o deset kilo těžší), než jsem se cítila, ale muž tvrdil (je tak ohleduplný k mému sebevědomí), že mi to slušelo, nekoktala jsem a působila jsem suverénně.
Následoval křest e-knihy vytvořené z vítězných povídek a po tomto obřadním momentu byla konečně tréma vtahu a byl čas přízemně se „vrhnout“ na připravené občerstvení.
Ne, že bych vám chtěla dělat chutě. Ale ty sofistikované chlebíčky, mušle (které mi, ať už sofistikované nebo ne, prostě nechutnají) nepřeberné množství sýrů, pečiva, zeleniny... A o něco později jehněčí kotlety na mléce, bylinkové kuře, losos nebo snad cannelloni s ricottou a špenátem. Mňam. (Nevím sice, kdo to vlastně platil, ale nezbývá mi než neadresně poděkovat.)
Nakonec to byl opravdu krásný podvečer, a i když jsme odešli ještě před dezertem, byl-li nějaký, po všech stránkách jsme si ho užili. A muž už vyzvídá, kdy se nějaké soutěže zase zúčastním.
Barbora Bečvářová
Zakládají vlastní školy jen bláznivé lesany?
Je to téměř dva roky, co jsem napsala článek s názvem "Proč nepošlu svoje děti do klasické základky?" Ve výživné diskuzi pod článkem jsem z toho okamžitě vyšla jako asociální lesana..
Barbora Bečvářová
K čemu je dobrý školní stres? K ničemu
Škola bez známek, zkoušení, písemek a domácích úkolů? Proboha proč? Nepřeskočilo vám? Jo vy je nechcete stresovat! Ale to se přece musí! Jak jinak by si na stres zvykli? V životě na ně přeci nějaký ohledy nikdo brát nebude!
Barbora Bečvářová
Proč nepošlu svoje děti do klasické základky?
Nedávno jsem se tak trochu navážela do školního vzdělávacího systému. Dostalo se mi ujištění, že ne všichni učitelé jsou špatní, že ne všechny děti jsou ze školy zpruzené a že moje ostrá slova nejsou tak úplně namístě.
Barbora Bečvářová
Oliver
Oliverovi bylo jedenáct, když ho umístili do dětského domova se školou. Předstupně pasťáku. Máma ho doma nechtěla a táta si ho vzít nemohl. Neměl stálou práci a od rozvodu ani byt, přespával u kamarádů nebo tajně na stavbách, kde dělal.
Barbora Bečvářová
Těhotenstvím k trvalé retardaci?
Jistý výzkum prý ukázal, že v posledních týdnech těhotenství klesá IQ ženy o osm až deset bodů. Kdy a zda vůbec, dochází k opětovnému bodovému vzestupu, jsem se už nedozvěděla. Nicméně pevně doufám, že časem se inteligenční kvocient dorovná, neboť vrchol třetího těhotenství by mě pravděpodobně uvrhl již do pásma lehké debility.
Barbora Bečvářová
Kdo rodí? Doktoři nebo ženy?
Ačkoli jméno náš třetí potomek stále nemá a výbavičku jsem taky ještě chystat nezačala, čím dál intenzivněji přemýšlím o porodu. A s hrůzou zjišťuju, že za ty čtyři roky se situace rozhodně nezlepšila.
Barbora Bečvářová
Jak na ultra blbou náladu?
Probudí-li se člověk po noci strávené převlékáním pozvraceného povlečení, mytím pozvracených potomků a podáváním kašel utišujících medikamentů, nebývá ráno právě nejpříjemnější. U mě jednak proto, že rána zkrátka nesnáším. Jednak proto, že se nejedná o první takto neinspirativně strávenou noc. A v neposlední řadě proto, že být zpruzená vyžaduje daleko menší úsilí, než tvářit se vesele.
Barbora Bečvářová
Nejkrásnější období v životě ženy
Tak nějak obecně se předpokládá a tvrdí, že nejkrásnějším ženským životním obdobím je těhotenství. Většina žen kolem mě tento názor ovšem nesdílí. Ba právě naopak. Rezolutně toto tvrzení popírají, odmítají a dokonce pranýřují či považují za další z mužských výmyslů. (Stejně jako označení mateřské dovolené „dovolenou.“)
Barbora Bečvářová
Ranní honička
Vypravit se někam na čas je pro mě úkol vskutku nelehký. Vypravit se na čas s dětmi, to je učiněná kovbojka. Ale vypravit se na čas s dětmi a ještě k tomu hned ráno, to je v podstatě čirá fikce.
Barbora Bečvářová
Odpuštění
Občas se doma pohádáme. Občas někdo někomu ublíží. Pak přicházejí na řadu slova jako „promiň“, „omlouvám se“, „odpusť mi to“. Ale co je to vlastně odpuštění?
Barbora Bečvářová
O uječených matkách
Je to něco málo přes tři roky, co jsem napsala a na blogu iDNES.cz zveřejnila článek s trochu provokativním názvem Kult uječených matek. Není divu, že se ihned strhla bouřlivá diskuze. Evidentně jsem totiž píchla do vosího hnízda.
Barbora Bečvářová
Jak to vypadá, když matka padá
Pamatujete si období, kdy jste domů pravidelně přicházeli s rozbitými koleny? Nebo jste byli něžné dámy či distingovaní gentlemani už od peřinky a na kolenou nemáte ani jizvičku?
Barbora Bečvářová
O dobrých lidech
Poslední dobou se kolem mě šíří pesimismus ohledně lidské dobroty a nezištného jednání. Hodně se remcá nad tím, jaká je zase ta dnešní mládež (ačkoliv slova dnešních důchodců: „To za nás...“ pronášel prý už Sokrates). Nadává se na řidiče MHDéček ujíždějící před nosem. A kroutí se hlavami nad nesoudností jedinců, kteří ani tu těhotnou, nepustí sednout.
Barbora Bečvářová
Politika, politika, proč se nás tak mocně týká
Snad by se (óóó náš veliký) Jára Cimrman neurazil, kdyby věděl, že jsem si jeho slova ze hry Akt dovolila pozměnit. A místo erotiky, dosadila politiku. Která posledních několik týdnů hýbe útrobami naší země daleko citelněji než o mnoho příjemnější erotika.
Barbora Bečvářová
Mám tě rád
Když mi Matýsek poprvé řekl „Mám tě lád, maminko,“ skoro mě to rozbrečelo. Byla jsem dojatá a šťastná a bylo mi celkem jedno, že u toho zrovna sedí na záchodě. Nutno podotknout, že cit pro vhodné chvíle k silným citovým výlevům a sdělením zdědil pravděpodobně po tatínkovi.
Barbora Bečvářová
O mateřské "dovolené"
Jedním z velkých společenských mýtů, který stále přetrvává, je domněnka, že mateřská je vlastně dovolená. Takové domácí Tahiti. Celé dny volno, žádné povinnosti, spousta výletů, vyspávání do oběda a hraní si od rána do večera. I ten drink s deštníčkem si přeci máte čas udělat! No nevypadá to jako ráj?
Barbora Bečvářová
Dětská kreativita
Tvořivost dětí nezná hranice. Ovšem od toho tu máme strážce pořádku alias rodiče. Kdo by neznal ty profláknuté hlášky o nevhodnosti malování na jiné plochy než ty k tomuto účelu určené. O stříhání pouze do speciálně vyčleněných materiálů, nikoliv triček a záclon. A další o lepení, vybarvování či hrátkách s jídlem.
Barbora Bečvářová
Vesmír nás zkouší aneb Zmrzlá dovolená
Z dovolených si lidé vozí různé věci. Suvenýry, místní lahůdky, kameny nebo třeba pohlednice. My si z naší super krátké, ba přímo zkrácené, dovolené na horách přivezeme zřejmě jen nachlazení a jako bonus, pocuchané nervy.
Barbora Bečvářová
Tiskárna a já
Tak jo. Beru zpět tvrzení, že navozování trapných situací je doménou dětí. Den poté, co jsem dopsala článek s názvem Jak jsem se přestala stydět, pojednávající o tom, kterak mě děti učí odolnosti vůči trapným situacím, dal mi Vesmír hezky za vyučenou a ukázal mi, že stydět se umím pořád, červenat taktéž, a že má odolnost vůči trapným situacím je pouhou iluzí.
Barbora Bečvářová
O vaření
Řekla bych, že vlastní děti ovlivňují v podstatě každou část mateřského života. Zasahují do osobního prostoru, trávení volného času (tedy já už si vlastně moc nepamatuju, co to vlastně volný čas je), do spánku i stravování. A tak není žádným překvapením, že ovlivňují i proces vaření. A to nejen v ohledu výběru toho, co bude podáváno, ale též v samotné přípravě zvolených pokrmů.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 50
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1837x