Klasika. Do školství má chuť fušovat kdekdo a bohužel je dotyčnými dost takových, co si skrze plamenné proslovy o zastaralosti našeho školství a potřebě reforem řeší nějaká svá traumata z toho, že na něco nestačili. A přitom zrovna školství je obor, do kterého by rozhodně neměl zasahovat kdekdo, protože se jedná o systém s extrémně dlouhou přechodovou dobou a trvá tudíž velice dlouho, než se projeví, že rádoby ušlechtilé úmysly vedly do pekel. Nechci působit jako špatný prorok, ale prozatím to vypadá tak, že většina těch experimentálních metod, které jsou zaměřené na to, aby děti probůh nebyly ani trochu pod tlakem a aby je nic neomezovalo tím směrem s větší či menší oklikou vede.

Málokomu dochází, že škola nemá být jen o hraní a zábavě. Má to být i průprava na budoucí profesní dráhu. Při studiu na VŠ si už hrát nepůjde a v práci teprve ne. Tam je toho stresu mnohdy víc než dost a pokud nám základní a střední školství vychová dětičky, které se budou sesypávat sotva se dostanou trochu pod tlak, tak nás chraň pánbůh. Zrovna ta početní soutěž, kterou autorka tak kritizuje, je poměrně dobrou průpravou na to umět pracovat pod určitým tlakem. A to je věc, která se v celé řadě profesí zatraceně hodí.

Ale to se přeci hodí především v životě! Rozumím vám.

V šesti letech jsem musel na dlouhá léta přerušit svůj proces vzdělávání, abych mohl docházet do školy.

Jinak samozřejmě karma jako řemen.

A z toho máte tie depresie?

Neberu Vám právo na Váš názor, ale myslím, že se v řadě věcí mýlíte. Velmi trefně to zde již napsali např. diskutéři Neškudla, Přibyl a Lysáková, takže se nebudu opakovat.

Pane Nožička, paní se rozhodně nemýlí. A i kdyby se mýlila, má právo dopouštět se omylů, pokud se to týká jí, jejich dětí a jejího majetku.

Já se ve školce strašně těšil do školy. Jakmile jsem ale nastoupil, celý vzdělávací proces mi znechutila mladá hysterická třídní učitelka, která byla příšerná. Zanechalo to ve mně absolutní nechuť k jakémukoliv učení, protože jsem nic nikdy neudělal správně, ať to bylo cokoliv. Holky ano, ty měla v oblibě. Následovalo to třídní učitelkou na druhém stupni a to bylo to samé. Celou základku a střední jsem se doma vůbec neučil, stačil jsem si s tím, co jsem pochytil v hodinách a spokojil se s trojkami.

Velmi brzo vás navštíví sociální pracovnice a potom je jen krůček k obvinění z trestného činu jen tak dál milá matko a váše dítě musí být prudce inrteligentní když ho dokážete naučit látku která je v souladu s osnovami min. školství tím degradujete ostatních 150 tis. dětí které nastoupili tento rok do první třídy na úplné blbečky.

Když jsem začala chodit na střední byla jsem spíš tichá a moc si neuměla prosadit svůj názor. To změnil až matikář na střední. To, že mě neustále "buzeroval" a vyvolával k tabuli vedlo k tomu, že jsem se s ním začala "dohadovat" (nemyslím tím hádat, ale slušně argumentovat). Dneska jsem mu za to neskutečně vděčná! Díky němu si nenechám jen tak něco líbit a umím se ozvat, když se mi něco nelíbí, a nebo mám na to jiný názor.

..hlavně nepřemýšlejte o tom..že byste své děti vzdělával sama...

Není možné své vlastní zážitky generalizovat a myslet si,že to,co jsme zažili ve škole my,musí potkat i naše děti.Záleží na individualitě a schopnostech dítěte,rodičích,škole i jednotlivému učiteli.Některé dítě se učí rádo,protože se zajímá o nové informace,jiné rádo soutěží s ostatními o nejlepší známky,dalšímu je to srdečně jedno a dělá jen to,co musí,další by se rádo učilo,ale nejde mu to a něktěrým by to i šlo,ale učení ho nebaví. Někomu vyhovuje mentorování,druhý je kreativní a rád objevuje svět kolem sebe sám. A není v silách školy,aby vyšla vstříc úplně všem.Vždycky tu budou takoví,kteří se odlišují od většiny dětí svojí nadměrnou inteligencí,kreativitou nebo i neschopností dodržovat požadavky školy a pro ty je alternativní vzděláváni ideální. Podle představ autorky by měla škola přistupovat ke každému žákovi individuálně,ale při 25-30 žácích ve třídě a 45 minutách vyučovací hodiny to prostě zvládnout nejde.Někteří učitelé jsou schopnější a tvořivější a snadněji se jim daří vycházet vstříc potřebám svých žáků,ale většinou mají i štěstí v tom,jaké žáky dostanou. Běžně ale děti školu zvládnou ve pohodě,možná s malými šrámy a neúspěchy,ale to je zase připraví na další život.Vždyť později v práci nikdo většinou nehledí na naši individualitu a potřeby,nikdo nám neumetává cestičky a takové děti jsou pak na to lépe připraveny.

Buďte rádi za naše školství,naše děti mají pak větší rozhled než v některých západních zemích.Žijeme v zahraničí a moje dcera je díky vědomostem z české školy jedna z nejlepších,i když u nás nebyla žádná premiantka.A dodnes čerpá z toho,co se naučila v Česku.A nedostávat několik měsíců žádné hodnocení,nepsat téměř žádné "písemky" není totiž nakonec žádná výhra,protože si pak nemůžete ověřit jak jste učivo pochopili a když pak jsou 2x za rok testy,tak se nestačíte divit:-).Možná by nemělo být známkování a až tak přísné a rodiče i žáci by měli brát známky jako informaci o tom,jak dobře učivo pochopili a zvládli.

A maminko? Proč já nemám práci, ačkoliv vím na co jezdí tank a jak se anglicky řekne letadlo?     Vážená paní. On jaksi život není mejdan a pokud nejste miliardářka, tak zkrátka vaše děti se nebudou moct učit jen to co je zajímá. Tedy vlastně budou. Pak to ale budete vy, kdo jim zničil život.

Já si myslím, že nejdůležitějším úkolem školy není děti naučit látku, ale spíš sociální dovednosti: jak vycházet s jinými dětmi, jak s dospělými učiteli, jak zvládat stresové situace, sebeovládání, poslušnosti... Učební látka na celý školní rok se dá naučit za necelý měsíc, ale o to tak ani nejde. Škola, hlavně ta základní, má naučit základy jak žít ve společnosti. Číst, psát a počítat se můžet dítě naučit i doma s rodiči a za pár, a pokud se něčemu chce dítě opravdu věnovat, tak ať to pak vystuduje na vysoké.