Duvody, proc se dite uci rado a pta v predskolnim veku (ale i pozdeji) jsou pochopitelne v tom, ze se ptaji na to, co je zajima. Behem skolni vyuky do nich musite dostat i veci, ktere je nebavi a nezajimaji. Jak to udelat neni jednoduche a skola samozrejme neni jedinou moznosti.

Presto mam pocit, ze ve sve argumentaci trochu michate jablka s hruskami ...

Já tomu až tak nerozumím. Škola by měla podporovat žáka v tom, co ho baví a co mu jde? A proč? Když ho něco baví, může se zdokonalovat sám. Škola by se měla soustředit právě na to, co žáka nebaví a co mu nejde. To mně zní logicky...

Tak nějak si já a autoři Návštěvníků představujeme komunismus  Člověk dělá co ho baví a bere si věci které potřebuje, které mu dělají radost

Náš (ale asi ani žádný jiný) vzdělávací systém není ideální. Ale má kontinuitu, je výsledkem tříbení názorů odborníků..pedagogů, psychologů..a aplikací nějaké osvědčené praxe..

S tím, co poskytuje..a tedy i s nějakými nedostatky...je především přípravou na život. Nejde tedy pouze o vědomosti...ale i o určité návyky, schopnost adaptovat se ve společnosti, seznámit se postupně i s tím horším, s čím se jako dospělí budou chtě nechtě setkávat (soutěživost, stres,  nutnost se přizpůsobit atd).

Příjde mi to tudíž přirozenější a bezpečnější než nějaké experimenty ve zkumavce...odtržené od běžného života. 

Já bych se spíše obával sebelépe míněných ambicí některých rodičů vychovávat děti v nějakém uzavřeném sterilním prostředí odtrženém od reality. Jestli rodiče měli se vzdělávacím systémem nějaké problémy, měli by, na základě své zkušenosti, především svým dětem pomáhat tyto problémy zvládat...a ne je z běžného prostředí vytrhávat v domnění, že je tak navždy ochrání.

Já se setkávám spíš s míněním, že je ve škole "nic nenaučí" - či někdy dokonce bludy.

Mám zkušenosti zrovna s matematikou:

90% lidí, co "neumí matematiku", se nikdy NEPOKUSILA ji pochopit, od samého začátku se "šprtala" místo aby "chápala", což někdy kolem 3. třídy ZŠ začala být neúnosná práce a tak na matematiku raději rezignovala (já jsem se matematiku snažil vždy pochopit, a za prvních 9 let jsem se ji neučil opravdu NIKDY - přesto jsem exceloval, je totiž opravdu jednoduché být mezi slepými králem, když máte obě oči.)

Chybu vidím jak ve vás, tak ve škole.

Stres je nelogický, když o nic nejde - máte ho z obavy že něco nedáte, a právě proto to nedáte... to nedává smysl. Měla jste se naučit s tím vyrovnávat - nenaučila. Prostě jste rezignovala.

Ale přitom s Vámi naprosto souhlasím, že dnešní forma školy je na nic. Základním kamenem úrazu je povinná docházka. Je to ten úplně zvrácený přístup "děti jsou lemplové a nechodili by".

Já to vidím přesně naopak - učitelé jsou lemplové a nedokázali by děti přitáhnout. A požadavky jsou tak nízké, že průměrné dítě se všechno naučí v pondělí (nanejvýš v úterý) a bude mít 6 dní volna. Pak se samozřejmě do školy chodit prostě nevyplatí.

Jsou totiž jen 2 důvody proč nechodit do školy. Když se to student učit nepotřebuje, a když se to sám naučí líp.

Pozn.: Potkal jsem člověka co učí děti sám doma a v první třídě prý intuitivně pochopili význam konvergence. Výklad matematiky chápaly a chápaly a došel až ke spočetnosti a Cantorově diagonále (tu už teda nepochopili). V první třídě. Ve škole se za tu samou dobu naučíte počítat "na prstech" (resp. do 20).

podle mého názoru si na dítěti 1. snažíte řešit vlastní trauma z dětství - ten zážitek se týká vás, ne vašeho dítěte za druhé - škola kromě výuky plní výraznou roli socializační - dítě bude v dospělosti ve společnosti podobných lidí jako je už ve škole, akorát to bude v rámci pracovního procesu, celý život se bude muset prosazovat, hájit svoje zájmy, bojovat, takový svět je, tím, že jim uhladíte cestičku, aby se nedostaly občas do nepříjemné situace jim to do života neulehčíte

Já jsem možná celkem divná, ale mě ve škole nadpoloviční většina věcí, které mi tam předkládali bavila, zajímalo mě to. Jedna věc tedy byla vyslechnout si to, druhá naučit se to - to druhé není vždy tak úplně spojeno s libými pocity, ale zase se u toho trénuje vůle. A ano, snaha udržet si dobré známky mě přiměla snažit se být dobrá i v tom, co mě nijak zvlášť nebavilo. Čas v mém konkrétním případě kupodivu ukázal, že se mi ty "vynucené znalosti" nakonec moc hodily (což jsem ve škole ještě netušila a tušit nemohla).

"... jako je výtvarná nebo hudební výchova. To přeci k ničemu není. Raději ať se pěkně šprtají něco „pořádného“." - nebojte, v superstar bude i tak vždy narváno

...a do práce je jednou pošlete?

proč, budou mít přeci svobodný povolání, budou pět a malovat

Škola je dle mého názoru optimální zařízení pro vývoj a vzdělávání dítěte. Pochopitelně ve škole by měli být kvalitní učitelé, to je a nebo může být v Česku velký problém. Tedy je třeba pro dítě najít školu, kde kvalitní učitelé jsou. Pak může být dítě v dobrých rukách. Separovat děti od vrstevníků není dobré, protože pak nejsou na veřejnost nikterak připravené a mohou neustále prohrávat i s méně vzdělanými a méně kvalitními lidmi. Každý musí projít základním vzděláním, tedy směsicí předmětů humanitních a přírodních. I tak by bylo vhodné, dle nadání každého dítěte, postupně rozšiřovat ty předměty, které se jeví jako cílové pro každé dítě. Pochopitelně snižovat zátěž jiných předmětů, pro které dítě evidentně vlohy nemá. Do takové školy bych opravdu chodil rád.

Sorry, ale kdybych se měl učit vyjmenovaná slova tím stylem, že se je budu učit v až v té době, kdy mě to bude bavit a budu sám chtít vědět, kde se píše jaké í, tak Vás ujišťuji, že ta doba by ještě nenastala. A to je mi 40.

No tak byste je neuměl.  Vsadím se že jakmile byste je potřeboval, během chvilky byste se je naučil.