O dobrých lidech

7. 02. 2013 12:44:52
Poslední dobou se kolem mě šíří pesimismus ohledně lidské dobroty a nezištného jednání. Hodně se remcá nad tím, jaká je zase ta dnešní mládež (ačkoliv slova dnešních důchodců: „To za nás...“ pronášel prý už Sokrates). Nadává se na řidiče MHDéček ujíždějící před nosem. A kroutí se hlavami nad nesoudností jedinců, kteří ani tu těhotnou, nepustí sednout.

Nebudu tvrdit, že taky občas nemám chuť si postěžovat. Třeba na toho chlápka, co nás dnes protroubil na přechodu, protože nám přecházení trvalo moc dlouho. Ale čím víc se usmívám, tím větší mám štěstí na lidi kolem sebe (ten řidič můj úsměv zřejmě dobře neviděl).

Nedávno mi dva lehce pubertální kluci sami nabídli pomoc s kočárkem do schodů. A Matýskovi přitom říkali frajere. Radost jsme měli všichni. Zejména Matýsek, který byl na své frajerství náležitě pyšný.

Nebo dnes, chvíli po tom, co jsme prchli z onoho přechodu.

Amálka v šestnácti měsících konečně dosáhla velikosti potřebné pro opuštění autosedačky pro miminka a bylo na čase pořídit novou. Vyrazili jsme do obchodu. Já zkonzultovala s prodavačkou vhodný typ, Matýsek vybral barvu a Amálka měla radost, že může courat po krámě.

Horko těžko jsem přesunula děti i poměrně těžkou autosedačku z druhého patra na parkoviště. To se ovšem ukázalo, jako ta snazší část. Překypujíc sebedůvěrou jsem se totiž rozhodla, že autosedačku rovnou přiděláme a tu starou šoupnem do kufru.

Za nadšeného skandování dětí jsem odstranila malou sedačku a začala zkoumat systém připevnění u nové. Ač mi to před deseti minutami prodavačka dvakrát názorně předváděla, moudrá jsem z toho nebyla.

Nu co, máme návod.

Bohužel, návod byl ukryt v zádech autosedačky a vyndat ho se ukázalo nad mé rozumové schopnosti. Sebevědomí mi značně pokleslo a děti se začaly nudit.

Ve chvíli, kdy jsme stáli nad autosedačkou jak tři oukropečci a já se Matýskovi snažila vysvětlit, že maminka sice není úplně blbá, ale tu sedačku tam asi nepřidělá, se objevila naše záchrana.

Kolemjdoucí muž mě zaslechl a nabídl pomoc. S jejím přijetím jsem trochu váhala. Ne snad, že bych pomoc nepotřebovala. Ale přeci jen, ukazovat cizímu člověku vnitřek auta, v němž to vypadá jako v nevykydaném výběhu nezvedených sušenkožravců, jsem se trochu styděla.

Jenže pán se nedal a po jeho konstatování, jak je „zajímavé“, že to ve všech autech, kde se jezdí s dětmi, vypadá stejně, jsem se uklidnila. A s radostí se jala nevyžádaně radit s montáží.

Po velké děkovačce milému pánovi jsme vyrazili k domovu. Děti nadšeně výskaly nad novou autosedačkou a já se spokojeně usmívala. Jednak proto, že si můžu odškrtnout další položku na seznamu nejnutnějších nutností. A jednak proto, že po světě pořád chodí lidé, kteří vám jen za ten úsměv ochotně pomůžou.

Autor: Barbora Bečvářová | čtvrtek 7.2.2013 12:44 | karma článku: 20.54 | přečteno: 721x


Další články blogera

Barbora Bečvářová

Zakládají vlastní školy jen bláznivé lesany?

Je to téměř dva roky, co jsem napsala článek s názvem "Proč nepošlu svoje děti do klasické základky?" Ve výživné diskuzi pod článkem jsem z toho okamžitě vyšla jako asociální lesana..

18.7.2016 v 8:45 | Karma článku: 20.52 | Přečteno: 1084 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Gruber

Kanál Odra-Dunaj vypadá docela proveditelně

Velké dopravní stavby jsou chloubou řádného státu. Důkazem, že v tom státě umějí něco zorganizovat, ukáznit se při provádění, umějí být dostatečně rychlí. Že je tam dost lidí rozumějících matematice a nikoli jen humanitních kecků.

19.10.2018 v 17:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 39 | Diskuse

Libuše Palková

Proč je Bůh single?

Mnoho lidí tvrdí, že dnešní trend žít jako singl, a ne v manželském páru, je cestou do pekel. No jo, ale nezačal s tím vlastně sám pán Bůh, když si celá nebesa vyhradil sám pro sebe, místo aby je sdílel s nějakou paní Bohovou?

19.10.2018 v 16:47 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 104 | Diskuse

David Vlk

Já tu babu jednou zabiju.

"Holky, jsou samozřejmě i jiné způsoby jak uspokojit muže. Nemusíte s nimi hned to............ no prostě nemusíte s nimi hned spát . Na to máte ještě dost času!"

19.10.2018 v 16:22 | Karma článku: 17.49 | Přečteno: 296 | Diskuse

Štěpán Ciprýn

Dědictví družstevního bytu

Já a moji tři sourozenci jsme po rodičích zdědili družstevní byt v panelovém domě. Prý v takovém případě musí být byt napsán jen na jednoho dědice. Je to pravda?

19.10.2018 v 14:05 | Karma článku: 9.09 | Přečteno: 625 | Diskuse

Klára Tůmová

Tady sedíme my!

"To už zvoní?" "Trochu brzy, ne?" "Hm, tak co si dáme?" ... "Býlý?" "Maňas vypil dva litry vody. To byl ale maňas!" Kdepak voda, rulanda! A dva litry fakt né.

19.10.2018 v 10:58 | Karma článku: 12.51 | Přečteno: 477 | Diskuse
Počet článků 50 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1829

Jsem svobodomyslná matka, aspirující spisovatelka a nevyléčitelná optimistka. Mým cílem je čtenáře bavit, inspirovat a někdy snad přimět i k zamyšlení. Více ode mě si můžete přečíst zde.





Najdete na iDNES.cz