Čtvrtek 26. května 2022, svátek má Filip
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 26. května 2022 Filip

Jak na ultra blbou náladu?

7. 02. 2014 14:53:10
Probudí-li se člověk po noci strávené převlékáním pozvraceného povlečení, mytím pozvracených potomků a podáváním kašel utišujících medikamentů, nebývá ráno právě nejpříjemnější. U mě jednak proto, že rána zkrátka nesnáším. Jednak proto, že se nejedná o první takto neinspirativně strávenou noc. A v neposlední řadě proto, že být zpruzená vyžaduje daleko menší úsilí, než tvářit se vesele.

Připočteme-li k tomu ještě bordel gigantických rozměrů, těhotenské vlnobití hormonů a děti hašteřící se o poslední rohlík k snídani, je naděje na samovolné odeznění špatné nálady mizivá.

Následně je tedy třeba se rozhodnout.

Strávím den či alespoň nejbližších několik hodin, rochněním se ve své depresivní náladě? Nebo se v zájmu všech zúčastněných pokusím alespoň o její mírnou eliminaci?

Rozhodla jsem se pro variantu bé.

Krok 1: Převléknout se z pyžama, vyčistit si zuby, rozčesat vlasy a vytvořit z nich praktický leč úhledný účes.

Zdá se to jako samozřejmost, ale pro někoho, kdo stráví zavřený doma s dětmi delší čas, to tak vůbec být nemusí. V pyžamu až do oběda? Žádný problém. Vlasy stažené do mastného culíkodrdolu? Proč ne?

Ale jakmile člověk vypadá zase jako člověk. Neřkuli jako žena! Cítí se rozhodně o něco málo líp.

Krok 2: Pustit si náladu zvedající písničky. V tomto směru mnohdy dobře poslouží songy cizojazyčné, kterým člověk nerozumí, jen má pocit, že znějí optimisticky. A že se v nich ve skutečnosti zpívá něco o děvkách a smrti není v tuto chvíli tak úplně podstatné.

O level výš je pak přehrávání songů vám známých a tudíž umožňujících katarzi v podobě vyřvání si hlasivek. Tato aktivita se bohužel mnohdy neslučuje s preferencemi nemocných potomků.

Krok 3: Opustit byt. Stačí pár minut a vesnický konzum. (Realizace je značně limitovaná druhem dětského onemocnění a bydlištěm.) Já zpravidla přistavím auto co nejblíže dveřím. Vytopím ho na maximum. Přemístím do něj děti. Přejedu k obchodu. Děti nechám v autě spolu s jejich oblíbeným CD a během pěti minut se vracím s nákupem a pocitem, že jsem si dopřála alespoň titěrnou chvilku mimo domov.

Krok 4: Udělat si radost něčím hříšným. Já kupříkladu shrábla v obchodě posledních pět miniindiánků. A sladké teď nemůžu ani vidět...

Krok 5: Dát si pauzu. Děti nechat svému osudu v hromadě hraček. Nádobí v myčce a prádlo na sušáku. Místo toho se uklidit na pohodlné místo s Pratchettovou Zeměplochou či jinou příjemnou činností, kterou je možno kdykoli přerušit, je-li třeba zkrotit hádku zvolna přerůstající ve rvačku. Utřít potomkům nudle hrozící potřísněním koberce. Či jen pomazlit fňukající dítko, kterému konečně došlo, že mít horečku, vlastně vůbec není legrace.

Krok 6: Zmuchlat a zahodit výchovné zásady pod gauč. Dočasně a jen v mezích, které neohrozí celoživotní rodičovské snažení. Komu ale ublíží jedna pohádka na DVD navíc? Jednou za čas? Naší rodinné pohodě zajisté ne.

Krok 7: Mít v záloze cokoli, na co je možno se těšit. Radím zvolit něco pragmatičtějšího než je jaro nebo dospělost a bezúdržbovost potomků nacházejících se momentálně v batolecím věku. Mně k tomu dnes slouží večerní sraz z vysoké. Pokud ho tedy nakonec nevyměním za vidinu alespoň osmihodinového spánku.

Shrnuto a podtrženo. Nic z výše zmíněného nezaručí, že se člověku na tváři usadí reklamní úsměv. Ale možná napomůže tomu, aby se člověk ze vší té nasranosti nezbláznil.

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Barbora Bečvářová | pátek 7.2.2014 14:53 | karma článku: 8.14 | přečteno: 430x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

Autonehoda

Dáda nabourala auto kousek od svého domova a potom se domů potácela jako opilá. Možná, že ne jako, ale opravdu byla opilá, kdo ví. Ne, nechci psát o její bouračce, připomněla mi moji bouračku asi tak před jedenácti lety.

26.5.2022 v 2:17 | Karma článku: 18.43 | Přečteno: 578 | Diskuse

Jitka Štanclová

Pod širák, nebo raději pod stan?

"Písničku o malém stanu, kde na nohy táhne, zná kde kdo. Ale musím vás ujistit, že mně, při mé malé výšce, rozhodně nehrozí nějaká újma nohou.

25.5.2022 v 20:44 | Karma článku: 19.96 | Přečteno: 265 | Diskuse

Ivana Lance

Samota mě mrazí

"Nemám důvěru v housenku, která si myslí, že miluje křídla..." "I k lásce musí být důvod, .." (A. de S.-E.)

25.5.2022 v 19:00 | Karma článku: 11.13 | Přečteno: 267 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CCCXXXII.

Práce v marketingu, tři děti a nepředvídatelné nápady jejich otce připraví člověka téměř na vše - každopádně dostatečně k operativnímu řešení nečekaných situací.

24.5.2022 v 7:45 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 202 |

Blanka Veltrubská

O výběru povolání a sladkém životě

Jak se stalo, že jste tím, čím jste? Je vaše povolání povoláním nebo zaměstnání? Žijete abyste pracovali, nebo pracujete, abyste žili?

23.5.2022 v 8:00 | Karma článku: 11.22 | Přečteno: 292 | Diskuse
Počet článků 50 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1833

Jsem svobodomyslná matka, aspirující spisovatelka a nevyléčitelná optimistka. Mým cílem je čtenáře bavit, inspirovat a někdy snad přimět i k zamyšlení. Více ode mě si můžete přečíst zde.

Najdete na iDNES.cz