K čemu je dobrý školní stres? K ničemu
Otužovat se musej už odmala!
Slýcháte podobné hlášky ve svém okolí často? A chybí vám palebná síla v podobě vědecky podložené argumentace?
Tak právě pro vás (a pro sebe jako tahák na příští slovní přestřelku) jsem napsala tento článek.
A začneme pěkně zeširoka, abychom si ujasnili pojmy.
Co je to stres?
Stres je stav, kterým jedinec reaguje na nadměrnou zátěž. Výsledkem stresu je pak tzv. stresová reakce, vyvolávající v těle psychické i fyziologické změny.
Jen si představte, jak stojíte před tabulí nebo před šéfem, cítíte se pod tlakem, začínají se vám potit dlaně, rudnout uši a co se znalostí týče, máte najednou totální okno.
Je tohle ideální podhoubí pro proces učení? Dle mého naivního, přecitlivělého názoru, není.
Co není stres?
Abychom si tu ale nehráli na to, že z dětí chceme dělat skleníkové květinky, je třeba podotknout, že přiměřená (školní) zátěž není stres. Dostatek podnětů, mezi nimiž jsou leckdy i ty nepříjemné, naopak děti motivuje. Tyto podněty však zpravidla přirozeně vyplývají z běžného života, a není třeba je uměle vytvářet.
Míněn je zde například přiměřený přísun informací, potřeba naučit se fungovat v kolektivu různorodých povah a temperamentů, nutnost komunikovat i s lidmi, kteří nám nejsou úplně sympatičtí…
Když se propojí učení se stresem
Příroda proces učení podmínila klidem, příjemnými pocity a hravostí.
Stresovou reakci naopak vytvořila proto, aby byl živočich schopen útěku či boje a myšlení, které by ho vlastně jen zdržovalo, příroda v takové chvíli raději zablokovala.
My lidé jsme si to však ve škole trochu zvrhle propojili.
Nutíme děti do učení, stresujeme je známkami, vyvíjíme tlak na výkon…
Problémem je, že když se u dětí stres s procesem učení trvaleji propojí (což ve škole plné písemek, zkoušení, pětiminutovek a přemíry nevstřebatelných informací nemusí trvat dlouho), spustí se vlastně stresová reakce pokaždé, jakmile mozek jen zavětří, že by se musel učit.
Děti tak postupem času školní učení nejenže nebaví, ale často k němu pociťují přímo odpor.
Pracovní versus školní stres
Obhájci školního stresu často operují také tím, že v práci budou děti taky jednou ve stresu. Opomenut je tu ovšem fakt, že mezi učením se něčemu novému (ve škole) a prováděním v podstatě naučených úkonů (v práci) je značný rozdíl.
Při učení se totiž tvoří v mozku zcela nové spoje, zatímco při práci jde o využívání spojů již vytvořených. A tak zatímco vliv stresu při práci tak fatální důsledky nemá, pro učení se je vysloveně škodlivý.
Proč má tedy stres ve školách stále své pevné místo?
Je to smutné, ale zdá se, že pedagogika, jakožto věda, nám trošku usnula na vavřínech.
Dle slov Karla Rýdla, prorektora Univerzity Pardubice, který se výzkumem alternativního vzdělávání zabývá od 90. let., se klasické školství novými poznatky o způsobu učení, kupříkladu z oboru psychologie či neurovědy, neřídí.
I přesto, že dnes už lépe rozumíme tomu, jak lidský mozek funguje, a že se lépe a mnohem efektivněji učí v příjemném prostředí bez stresů než pod tlakem, pedagogika to ve svých teoretických východiscích dosud nezohlednila.
A právě proto vzniká tolik „alternativních“, často rodiči iniciovaných, škol.
Jak ustát školní stres?
Asi se všichni shodneme na tom, že chceme-li eliminovat stres, jakým někdy vzdělávací instituce na děti působí, je značně kontraproduktivní nervovat děti školou ještě doma.
V ideálním případě bychom tedy neměli tlačit děti k excelentním školním výkonům, vyžadovat jedničky a trestat za pětky, dvacet tisíckrát za odpoledne připomínat domácí úkoly nebo se dokonce vysmívat dětským školním útrapám.
Když už bezpečné prostředí pro vstřebávání nových informací nevytváří škola, měly by děti nacházet pocit bezpečí alespoň doma.
A to bez obav, že dostanou výprask za poznámku. Že budou nuceni opět si vyslechnout monolog o tom, kterak skončí u lopaty, jestliže si tu známku z matiky nezlepší. Případně že jim bude zakázáno jít ven, dívat se na pohádku či hrát na počítači, jakmile se v žákovské objeví nepřijatelná číslovka.
To všechno dětskou motivaci k učení a vztah ke škole jen zhoršuje. A navyšuje míru stresu, s níž se děti potýkají.
Buďme raději rodiči, kteří mají pro děti pochopení, uvědomují si, že děti by se neměly učit pro známky, a že chyby nejsou zlo, ale ideální způsob, kterak se poučit pro příště. Rodiči, kterým děti důvěřují a před nimiž mohou odhalit své obavy. Rodiči, které bychom sami chtěli mít.
…
Pokud vás téma vzdělávání zajímá, přečtěte si i předchozí článek ze školní série s názvem Kam to dítě upíchnout aneb V jakých institucích lze realizovat povinnou školní docházku?
Příště se pak vrhneme na téma známkování a mou oblíbenou vnitřní motivaci.
A pokud byste raději odlehčenější četbu, jelikož vám jde ze všeho toho vzdělávání hlava kolem, stáhněte si můj e-book zdarma, obsahující 10 optimistických fejetonů o mateřství.
Barbora Bečvářová
Zakládají vlastní školy jen bláznivé lesany?
Je to téměř dva roky, co jsem napsala článek s názvem "Proč nepošlu svoje děti do klasické základky?" Ve výživné diskuzi pod článkem jsem z toho okamžitě vyšla jako asociální lesana..
Barbora Bečvářová
Proč nepošlu svoje děti do klasické základky?
Nedávno jsem se tak trochu navážela do školního vzdělávacího systému. Dostalo se mi ujištění, že ne všichni učitelé jsou špatní, že ne všechny děti jsou ze školy zpruzené a že moje ostrá slova nejsou tak úplně namístě.
Barbora Bečvářová
Oliver
Oliverovi bylo jedenáct, když ho umístili do dětského domova se školou. Předstupně pasťáku. Máma ho doma nechtěla a táta si ho vzít nemohl. Neměl stálou práci a od rozvodu ani byt, přespával u kamarádů nebo tajně na stavbách, kde dělal.
Barbora Bečvářová
Těhotenstvím k trvalé retardaci?
Jistý výzkum prý ukázal, že v posledních týdnech těhotenství klesá IQ ženy o osm až deset bodů. Kdy a zda vůbec, dochází k opětovnému bodovému vzestupu, jsem se už nedozvěděla. Nicméně pevně doufám, že časem se inteligenční kvocient dorovná, neboť vrchol třetího těhotenství by mě pravděpodobně uvrhl již do pásma lehké debility.
Barbora Bečvářová
Kdo rodí? Doktoři nebo ženy?
Ačkoli jméno náš třetí potomek stále nemá a výbavičku jsem taky ještě chystat nezačala, čím dál intenzivněji přemýšlím o porodu. A s hrůzou zjišťuju, že za ty čtyři roky se situace rozhodně nezlepšila.
Barbora Bečvářová
Jak na ultra blbou náladu?
Probudí-li se člověk po noci strávené převlékáním pozvraceného povlečení, mytím pozvracených potomků a podáváním kašel utišujících medikamentů, nebývá ráno právě nejpříjemnější. U mě jednak proto, že rána zkrátka nesnáším. Jednak proto, že se nejedná o první takto neinspirativně strávenou noc. A v neposlední řadě proto, že být zpruzená vyžaduje daleko menší úsilí, než tvářit se vesele.
Barbora Bečvářová
Nejkrásnější období v životě ženy
Tak nějak obecně se předpokládá a tvrdí, že nejkrásnějším ženským životním obdobím je těhotenství. Většina žen kolem mě tento názor ovšem nesdílí. Ba právě naopak. Rezolutně toto tvrzení popírají, odmítají a dokonce pranýřují či považují za další z mužských výmyslů. (Stejně jako označení mateřské dovolené „dovolenou.“)
Barbora Bečvářová
Ranní honička
Vypravit se někam na čas je pro mě úkol vskutku nelehký. Vypravit se na čas s dětmi, to je učiněná kovbojka. Ale vypravit se na čas s dětmi a ještě k tomu hned ráno, to je v podstatě čirá fikce.
Barbora Bečvářová
Odpuštění
Občas se doma pohádáme. Občas někdo někomu ublíží. Pak přicházejí na řadu slova jako „promiň“, „omlouvám se“, „odpusť mi to“. Ale co je to vlastně odpuštění?
Barbora Bečvářová
O uječených matkách
Je to něco málo přes tři roky, co jsem napsala a na blogu iDNES.cz zveřejnila článek s trochu provokativním názvem Kult uječených matek. Není divu, že se ihned strhla bouřlivá diskuze. Evidentně jsem totiž píchla do vosího hnízda.
Barbora Bečvářová
Jak to vypadá, když matka padá
Pamatujete si období, kdy jste domů pravidelně přicházeli s rozbitými koleny? Nebo jste byli něžné dámy či distingovaní gentlemani už od peřinky a na kolenou nemáte ani jizvičku?
Barbora Bečvářová
O dobrých lidech
Poslední dobou se kolem mě šíří pesimismus ohledně lidské dobroty a nezištného jednání. Hodně se remcá nad tím, jaká je zase ta dnešní mládež (ačkoliv slova dnešních důchodců: „To za nás...“ pronášel prý už Sokrates). Nadává se na řidiče MHDéček ujíždějící před nosem. A kroutí se hlavami nad nesoudností jedinců, kteří ani tu těhotnou, nepustí sednout.
Barbora Bečvářová
Politika, politika, proč se nás tak mocně týká
Snad by se (óóó náš veliký) Jára Cimrman neurazil, kdyby věděl, že jsem si jeho slova ze hry Akt dovolila pozměnit. A místo erotiky, dosadila politiku. Která posledních několik týdnů hýbe útrobami naší země daleko citelněji než o mnoho příjemnější erotika.
Barbora Bečvářová
Mám tě rád
Když mi Matýsek poprvé řekl „Mám tě lád, maminko,“ skoro mě to rozbrečelo. Byla jsem dojatá a šťastná a bylo mi celkem jedno, že u toho zrovna sedí na záchodě. Nutno podotknout, že cit pro vhodné chvíle k silným citovým výlevům a sdělením zdědil pravděpodobně po tatínkovi.
Barbora Bečvářová
O mateřské "dovolené"
Jedním z velkých společenských mýtů, který stále přetrvává, je domněnka, že mateřská je vlastně dovolená. Takové domácí Tahiti. Celé dny volno, žádné povinnosti, spousta výletů, vyspávání do oběda a hraní si od rána do večera. I ten drink s deštníčkem si přeci máte čas udělat! No nevypadá to jako ráj?
Barbora Bečvářová
Dětská kreativita
Tvořivost dětí nezná hranice. Ovšem od toho tu máme strážce pořádku alias rodiče. Kdo by neznal ty profláknuté hlášky o nevhodnosti malování na jiné plochy než ty k tomuto účelu určené. O stříhání pouze do speciálně vyčleněných materiálů, nikoliv triček a záclon. A další o lepení, vybarvování či hrátkách s jídlem.
Barbora Bečvářová
Vesmír nás zkouší aneb Zmrzlá dovolená
Z dovolených si lidé vozí různé věci. Suvenýry, místní lahůdky, kameny nebo třeba pohlednice. My si z naší super krátké, ba přímo zkrácené, dovolené na horách přivezeme zřejmě jen nachlazení a jako bonus, pocuchané nervy.
Barbora Bečvářová
Jak jsem byla oceněna
Včera jsme byli v Praze. A nebyla to cesta jen tak ledajaká. Byla přímo výjimečná. V restauraci vystrčené do Vltavy se tam totiž konalo slavnostní vyhlášení výsledků literární soutěže Příběhy z cukru.
Barbora Bečvářová
Tiskárna a já
Tak jo. Beru zpět tvrzení, že navozování trapných situací je doménou dětí. Den poté, co jsem dopsala článek s názvem Jak jsem se přestala stydět, pojednávající o tom, kterak mě děti učí odolnosti vůči trapným situacím, dal mi Vesmír hezky za vyučenou a ukázal mi, že stydět se umím pořád, červenat taktéž, a že má odolnost vůči trapným situacím je pouhou iluzí.
Barbora Bečvářová
O vaření
Řekla bych, že vlastní děti ovlivňují v podstatě každou část mateřského života. Zasahují do osobního prostoru, trávení volného času (tedy já už si vlastně moc nepamatuju, co to vlastně volný čas je), do spánku i stravování. A tak není žádným překvapením, že ovlivňují i proces vaření. A to nejen v ohledu výběru toho, co bude podáváno, ale též v samotné přípravě zvolených pokrmů.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 50
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1837x