Kult?

Kult = uctívání někoho (nebo něčeho).

Re: Kult?

No jistě, matky uctívající jekot, jakožto posvátnou a jedinou výchovnou metodu

Co dítě...to člověk...

...tedy individualita  Své prvorozené v poho vysvětlím...a zvýším hlas několkrát do roka:) Druhorozený...je prostě hluchý A když jako argument použijí násinější zjištění na plíně, zda není uvnitř bobku...synek na mne vykulí oči, mrkne tím pravým s nadzvednutým obočím řkouce srozumitelnou mimikou a nesrozumitelnou artikulací...já vím tati...překročil jsem hranice...co naděláš...za pět minut si to zopáknem...schválně, gdo vydrží víc?Nevěřím v obecný přístup jakýkoliv...

Re: Co dítě...to člověk...

Taky máme takový kousek. Naprosto imunní k jakémukoliv vysvětlování, prostě si dělá, co chce. Po výtce se na chvilinku zarazí, vykulí oči, ale hned začne pracovat na další rošťárně - tím, že si mě napřed získá pusinkováním a objímáním. A pak jde hned zase něco vyvést.

Nezbývá než doufat, že časem z toho vyroste.

Závidím všem rodičům těch hodných holčiček, které se večer nacházejí tam, kde je rodiče ráno odložily, a stačí jim mírná domluva a kupa hraček a rodiče o nich celý den neví.

Uvažuju o kšírách...

V Londýně jsem na nich dítě párkrát viděla, uvázané na procházce.... Připadá mi to velmi praktické a i pro dobro dítěte... Ale tady by mě asi výslech na sociálce nebo v Bohnicích neminul. Ale co, vždyť to se dá přežít.

Takove zkusenosti s hlidanim

a ted si toho autorka venku vsimla, ze maji lide jiny zpusob vychovy

Re: Takove zkusenosti s hlidanim

Ne, jen jsem si toho začala všímat intenzivněji a vnímat to vzhledem k vlastnímu mateřství emotivnějí :-)

Taky jsem takhle chytrolínila.

Ale dnes jsem si venku pěkně zaječela, a ne jednou. Co už taky s dítětem, které po padesáté v kaluži před autoservisem vyhrabe kámen a strčí si ho do pusy. Po čtyřicátém devátém mírném vysvětlování, že tohle se opravdu nesmí, to vše po několika kilometrech nesení tohoto potomka na rukou v úmorném vedru....

Re: Taky jsem takhle chytrolínila.

Kult vševědoucích supermatek

Re: Kult vševědoucích supermatek

Tak jsem si našla, kolik je autorčině dítěti... hm, 7.... měsíců...

Chocho, sejdeme se tu za půl roku až rok a probereme to znovu.

Dítě versus vychovatel

Jenže stejně jako je každý dospělý jiný, je jiné i každé dítě, dokonce i každý vztah dospělý-dítě a i ten se s časem mění. Rodič více dětí může na jedno dítě ječet a s dalším jednat v klidu, nebo dokonce někdy ječet a někdy jednat v klidu, protože to působení není jednostranné. Ostatně, jak už někdo psal níž, výchova vlastních a cizích dětí se dost liší (a není pravda, že učitelka v družině, MŠ nebo v jeslích by cizí dítě nikdy neokřikla - i to závisí na temperamentu vychovatele a vychovávaného), u cizích dětí nehrají emoce tak silnou roli. (Velmi krásně a čtivě vysvětluje prof. Matějček v "Po dobrém, nebo po zlém?")

Re: Dítě versus vychovatel

to jsem nikdy nečetla. Držím se pravidel citu a rozumu, zatím to fungovalo. Jsou takové knihy k něčemu dobré? Švagrová jich má plnou knihovnu, problém je, že si ty knihy i protiřečí a může nastat, že matka začne pochybovat, zda je dobrá máma

Nabídka a poptávka

je to,co se mi osvědčuje.Děti,jakznámo neustále něco chtějí.A já za to chci,aby se chovaly tak,jak je třeba.Nechám je vyblbnout a pak poslouchají,jinak mají utrum,žádná čokoládička,nanuk apod.A když dojde na "nejhorší" tak malý pohlavek neuškodí.Nemusí bolet,ale ten moment překvapení funguje dokonale.Málokdy na ně křičím,nemám rád hluk.

V zahranici je to trochu jine

S autorkou souhlasim. Ziji dlohodobe v UK, kde je situace (ne vzdy, ale vetsinou) daleko lepsi. Kdyz byly deti male a jela jsem na navstevu do Cech, vzdy mne velmi zarazilo, jak a kolik ceskych matek na sve deti 'kricelo', pouzivalo nevhodna slova a 'zesmesnovalo' druheho rodice. A navic s pohlavky ceske matky moc nesetri.

Re: V zahranici je to trochu jine

pohlavky jsou u vás myslím zakázané ne? Stejně tak i v Německu. A pardon zrovna v poslední zmiňované zemi , větší nevychovance aby jste fakt pohledala. Měla jsem tu čest , starat se o pár jejich dětiček, kde skákání desetiletých dětí po sedadlech v MHD bylo běžnou zábavou. Ano v čechách jsou matky mnohdy nervní, mnohdy nespokojené se svým daným rodinným stavem atd. , ale říkat, že většina matek nejde k pohlavkům a sprostotě daleko, opravdu žasnu. Například v Německu je to obráceně- děti mají sklony ke sprostotě a kopancům jak do rodičů, tak i hnusnému chování k okolí. Prostě malí tyrani. Každý extrém má své a pokud dítě nemá stanovené hranice, snadno přeroste přes hlavu

Blbosť

Takto sa vytvára tlak na rodičov , aby boli dokonalý a takto sa robí kult dieťaťa.

Potom tu máme frustrované matky, ktoré sú zneistené vo všetkom ktoré práve takéto "expertky" poučujú o výchove. Našťastie,sú aj realne uvažujúce http://angelarogner.blog.respekt.cz/c/90619/Dosti-dobra-matka.html 

Proste sú deti, na ktoré netreba kričať, sú deti, ktoré väčšina rodičov bez kriku nezvládne.

A sú deti / napr s ADHD /  ktoré zvládne s pokojom len minimum ľudí. Podstatné pre výchovu a šťastie tých detí je ale niečo iné :)

Re: Blbosť

Článkem jsem nechtěla nikoho poučovat a znovu píšu, že jsem se nechtěla v žádném případě dotknout matek, které děti občas okřiknou, ale psala jsem o matkách, které na děti křičí téměř programově. O matkách, kterým přijde normální děti svým křikem ponižovat, zesměšňovat a nadávat jim jen proto, že si ušpiní kalhoty nebo je nebaví s matkou hodiny vysedávat v kavárně, což mi přijde pro děti v určitém věku přirozené...