Nepěkný zážitek - a byla to i moje vina.

Asi před půl rokem se takhle štrachám s nákupním vozíkem k pokladně, formou "zipu" se pomalu řadíme za sebe; a najednou se přede mně nenápadně nápadně snaží z boční uličky natlačit vozík, který pošťuchuje chlapec asi osmi? devítiletý? s matičkou za zády. I zvedla jsem oči a upřela vážný pohled do jejích očí. Dostal od ní takový záhlavec, že si málem vyrazil zuby o rukojeť vozíku, a k tomu komentář: "To se neumíš slušně chovat?!! Hajzle jeden!" A nikdy umět nebude! - chtělo se mi zařvat na celou frontu. Ale - s ohledem na razantní a brizantní mateř jsem si to odpustila.

Tak nevím - jestli příště prostě nesklopím oči, a budu děla, že nic nevidím.

Re: Nepěkný zážitek - a byla to i moje vina.

Ale tak to asi těžko může být vaše chyba.... a předpokládám že ta matka pak chytla ten vozík a nacpala se ještě o tři místa dopředu před vás? :-D

Uječená matka

jsem někdy bohužel taky.  Malé jsou sotva tři, nemám potřebu na ni křičet. Sedmiletý mne dokáže vytočit. Chci je vychovávat jinak než vychovali mne. Chválabohu se daří, jsem v podstatě spokojená. Jen je mi mého staršího dítěte někdy líto.Chybí mi ta pozitivní rodičovská předloha. Kam položit hranice, jak docílit respektu.. Chlapečkovi se někdy omlouvám, že se zlobím na něj a měla bych se přitom zlobit na sebe. Třeba se rozlobím, že se chová sobecky a přitom ho k tomu vlastně nevědomky vychovávám. Chci aby cítil, že je o něj pečováno, byl sebevědomý. A on pak mysli JENOM na sebe. To je jen příklad. Pracovala jsem jako vychovatelka, lektorka, chůva, zdálo se mi, že to jde, že všemu rozumím. Teď mezi šestým sedmým rokem mého děcka zjišťuju, že jsem  vlastně v koncích. Situace se stále opakují a já si nevím rady. Je to těžké, čtu knihu s praktickými návody a to opravdu pomáhá.

Re: Uječená matka

Já měla štěstí na úžasný rodičovský vzor Tak mi nezbývá než doufat, že se mi bude dařit stejně jako mamce. Ale knížky o výchově čtu taky :-)

Já jsem sice otec,

ale s autorkou musím souhlasit.

Re: Já jsem sice otec,

Moc děkuji

Poznáta sama až budete mít vlastní...

Taky na své děti občas musím ,,zaječet" přestože na cizí jsem svého času při práci ve školce nikdy neječela... Poznáte to sama až budete mít vlastní děti, že k nim budete přistupovat jinak než k těm, které hlídáte - budete daleko emotivnější.  U cizího dítěte jste tolerantnější a trpělivější. K  vlastnímu dítěti však přistupujete jakoby k ,,vlastní vizitce", chcete, aby se chovalo správně a ,,chytře" (vy přece nemůžete mít takhle blbé dítě,ne?)

Nikolooooooooo, Tomášiííííííííííí

jj, to je přesný ... díky za názor a souhlasím. Ale někteří vám to tady dají pěkně spapat, viz níže.... Moje děti už odrostly, ale stejný druh matek se vyskytuje odjakživa. Sedí na lavičkách jako koblihy, krafou s ostatními taky-matkami, svý i cizí děti krotí na dálku a jejich řev nemá pochopitelně už žádnou odezvu.... nezájem. Taky kdo by regoval, když je to pořád stejný.  Nejlepší by bylo, aby dětičky byly na dálkové ovládání ... Ale aby zvedly zadek a s dětma šly jinam, nebo na procházku, nebo na výlet.... to ne ... budou tam dřepákovat celé dny a týdny.... smutné. Je mi těchto dětí líto.

Zase

další chytrá zasloužilá matka.

jsem zvědavá

jestli vám to vydrží

no, pochybuju

že si pamatujete, jestli na Vás vaše matka ve dvou letech ječela nebo s Vámi "komunikovala s ohledem na vaši osobnost"