Nejpřirozenější a nejšetrnější jsou porody......

....které se odehrají v sanitkách,ve výtazích porodnic -prostě všude tam,kde se to jaksi nestihlo a kde se do porodu nezasahovalo.To tvrdím po mnohaletých zkušenostech.

Re: Nejpřirozenější a nejšetrnější jsou porody......

pravda pravdoucí!

Blahpřeji vám a závidím,

že už máte dnes mnohem lepší možnosti u porodu než byly před čtvrt stoletím. Vlastně celé těhotenství víte, co se ve vás děje, díky ultrazvuku. Že doktoři nevěří vašim pocitům a nedbají na vaše přání, to platí asi dodnes, ale dnešní ženy už jsou asi víc asertivní,my jsme museli držet hubu a poslouchat. Kvůli tomu jsem přišla o první dítě a málem i o život. Druhý porod císařským řezem byl proti tomu lehounký proti devíti měsícům těhotenství strávených v nemocnici. Ale nedovedu si představit, že bych do toho nešla. Stálo mi to za to, i když nezaškodilo by, kdyby to vysněné dnes víc jak dvacetileté děcko bylo trochu vděčnější za ty moje oběti.

Re: Blahpřeji vám a závidím,

hehehe, vděčné.... všechno ocení,až to samé budou prožívat se svými dětmi. Moje mamka mi říkala: počkej,tvoje děti ti to vrátí.Pak byla zklamaná, že jsou můj pravý opak-nevisí za nohu ze stromu,neodírají si tělo o asfalt,neramují kola,nelámou si nohy... Tak doufám,že moje vnoučata nebudou po mě.

Blahopřeji

ke krásnému synovi a přeji oběma pevné zdraví.

Snad vás uklidní,že já jsem prožívala 2x totéž a mateřská láska se dostavila postupně. Po porodech jsem byla ráda,že mám na 6 hodin od dětí pokoj a můžu si odpočinout,že nemusím rozbolavěné tělo zvedat z lůžka při každém zakňourání. Podruhé jsem se nejvíc těšila domů na dceru,které jsem vezla bratříčka.

Užívejte si mateřství,nesnažte se být supermatka, však nádobí počká a svět se nezboří za neumytými okny. Čas prožitý s dětmi je k nezaplacení.

Taky to mám tak

Mluvíte mi z duše. Naprosto nechápu, jak může někdo říct, že je porod nejkrásnější zážitek na světě. Dostat mimčo do ruky, to ano. Ale to si umím představit, že ten porod před tím vynechám :-)  tak jako to mají muži, pěkně si přijít k hotovému, přijímat gratulace a několik dní pařit a slavit. Možná mají ženy pocit, že se od nich takové řeči čekají, těžko říct. Aby jste se necítila sama, prohlašuji, že porod byl nejhnusnější zážitek v mém životě a rozhodně si kvůli tomu nepřipadám jako špatná matka. Akorát to nemůžu nikde říkat, protože pak lidi divně čumí :-) 

Re: Taky to mám tak

Já si to naštěstí pamatuju jen tak v mlze... Ale vím, co jsem si tenkrát myslela - jestli už je to konečně ta bolest, při které se omdlévá, případně umírá. No a pak po akci jsme si s kolegyní na pokoji povídaly, že Rómky jsou neskutečné hrdinky, jestliže toto podstupují opakovaně kvůli pár tisícovkám... Já v té chvíli říkala, že ani za vilu na Ořechovce. :)

Já po akci měla všeho tak dost,

že jsem byla ráda, že se o dítě postará někdo jiný, mně už na to síly opravdu nezbývaly.

Ani první okamžiky s dítětem si pravděpodobně kvůli celkovému vyčerpání moc nepamatuju.

Takž díky vynálezcům za inkubátory a sestřičkám za péči.

A to okamžité nejuchání je naprosto normální, nenechte si od namluvit něco jiného a cítit za to vinu. Vztah se rozvíjí postupně, není to jako mávnutí kouzelným proutkem.

Re: Já po akci měla všeho tak dost,

Jak tak čtu blogy anonymních "novomatek", mám spíš dojem, že normální pocity i pár týdnů po porodu jsou touha vyhodit dítě z okna...  (Já už si to naštěstí nepamatuji.)

Tak ja vam klidne

pripeju zde, a to tim, ze nejkrasnejsim dnem v zivote porod rozhodne nebyl.Zazila jsem a urcite jeste zaziju daleko lepsi

...

Jste v pohodě

Vynechám nadávání a pochvaly na "to" a "ty" před a přitom, byť mám také "silné" zážitky. Pokud se u vás ihned nedostavilo ono tolik přehnaně hlásané mateřské štěstí, nic si z toho nedělejte. Mě sice dali dceru potmě a v tichu na břicho a já byla nekonečně ráda, že je ok, že jsem jí dokázala porodit, ale nejuchala jsem.

Nebyla jsem od ní odloučena na více než dvacet minut, takže u mne sice okamžitě naskočil mateřský a ochranitelský pud, ale tím pádem i neskutečné vyčerpání, protože ono nastartování rodičovství mi nedalo usnout.

Už před porodem jsem nespala, takže pár hodin po porodu jsem se stěží vydrápala z postele abych dcerku vyfotila a upadla do mrákotného stavu, kdy jsem ale vnímala každý šelest z postýlky- no zkrátím to, do nadšení sem měla opravdu daleko.

Takže se netrapte, jistě jste nyní ta nejšťastnější máma pod sluncem, tak jako já a tisíce dalších ....

Myslím, že popisujete

velmi mírné příznaky "ukradeného" porodu - balíček nadepsaný "porod", ale bez obsahu. Mě v porodnici nejvíc vysilovalo vědomí, že si všechno musím hlídat a trvat na tom, co chci - takže nikoho nikdo nikam neodnášel apod. To byl můj jediný stres za celou dobu. Jenže když sebou většina nechá manipulovat podle názoru lékařů, lepší to asi nebude, že.